Znovu nalezený poklad 6

9. srpna 2008 v 21:10 | Geheimnis |  Znovu nalezený poklad
Znovu nalezený poklad 6.díl
-_-_Bill_-_-
"Tom? Kde jste slyšel to jméno," zeptal se mě. Chvilku jsem zaváhal, než jsem promluvil.
"Ve snu..", řekl jsem nakonec nejistě.
"Ve snu? A.. Co se vám zdálo?", zvídavě si mě prohlížel.
"No o nějakém Tomovi.. Nejdřív jsme letěli letadlem a já měl hrozný strach. Pak jsme byli na nějakém.. Pokoji a.. Tam byl šváb," vysvětloval jsem. Ten chlap jen přikyvoval a přemýšlel.
"No, zdá se, že vaše paměť se snaží rozvzpomenout. To je velmi dobře, opravdu.", poplácal mě po rameni. Aniž by mi odpoděděl na moji otázku, odešel z pokoje.

-_-_Tom_-_-
"Tome? Tome..", mluvil někdo tiše a zdál se být velmi blízko. Pomalu jsem otevíral ospalé oči, před kterými se jasně vyobrazovala postava. Byl to Gustav.
"A-ahoj!", pousmál jsem se a posadil jsem se na postel. Gustav se také usmál a podal mi ruku, kterou mi pevně stiskl.
"Kde máš Georga?", zeptal jsem se hned z počátku.
"Šel si koupit kafe. A co Bill? Už si ho našel?", rozzářil jsem se. Vše jsem mu nadšeně převyprávěl, od mýlky s patologií až po mé první setkání s Billem. Nyní mi ale úsměv vyhasl, neboť to nejdůležitější jsem mu ještě neřekl. Než jsem se nadechl, otevřeli se dveře a v nich Georg.
"Ahoj Tome!", vřítil se do místnosti s politým tričkem od kafe a cupital ke mně, jen aby mě objal. Usmál jsem se a požádal jsem ho, aby se posadil. Utišil se a já se znovu nadechl. S vážnou tváří jsem jim to oznámil..
"Bill.. Bill si na nic nepamatuje..", řekl jsem. V očích mě pálili slzy, které jsem držel co nejvíce to šlo, ale přesto mi jedna ukápla. A hned za ní se draly další. Gustav soucitně povzdychl a objal mě, Georg jen mlčel.
"To.. Je mi to líto, Tome. Opravdu," říkal Gustav. Jen jsem přikyvoval, neboť slov jsem už nebyl schopen. Plakal jsem Gustavovi doslova na rameni. Tak dlouho, až mi nezbyly vůbec žádné slzy, jen chladný dech a zarmoucené srdce.
"Díky.. Díky, že.. Jste tu se mnou..", šeptal jsem. Kluci jen soucitně přikyvovali a mlčeli. Po chvilce se Georg zvedl a Gustav hned po něm.
"Nemáš zač, Tommi.. Ale my.. Už musíme jít.. Držíme vám oboum palce," řekl Gustav. Georg jen zamával a v tu ránu byli oba dva pryč.. Rozhodl jsem se jít znovu za Billem.
-_-_Bill_-_-
Ležel jsem lehce natočen v bok a pozoroval jsem svět z okna. Přemýšlel jsem. O jedné osobě. O někom, kdo v mém životě zajisté musí hrát velkou roli. O někom, kdo nevím, co se mnou má společného, ale vím jeho jméno. Tom..
Někdo mě probral z myšlenek. Neobtěžoval jsem se však otočit o malinký úhel, abych spatřil tvář toho dobyvatele. Zůstal jsem ležet, jak jsem byl. Ona osobo zavřela dveře a pomalými, nesmělými kroky se blížila k mé posteli. Když byla blízko, zavřel jsem oči. Cítil jsem.. Jako kdyby u mě stálo mé druhé já. Někdo, koho miluju. Ale.. Vždyť nevím kdo jsem já, natož vědět, koho miluju.. Položil mi ruku na rameno a lehce mě po něm hladil. Pak zašeptal mé jméno..
"Bille...". Otevřel jsem oči a spatřil okno. Pomalu jsem se otočil zpátky na záda, abych ho viděl. Konečně jsem spatřil tu tvář. Tak nádhernou tvář! Zadíval jsem se mu do očí a v tom se mi před očima zatmělo. Po sléze se mi vybavil sen s Tomem. Když jsme letěli tím letadlem a já měl strach.. Pak jsem se opět "vrátil" do reality. Podíval jsem se mu znovu do očí, ve kterých byli krůpěje slziček.
"Tome?", špitl jsem.
Geheimnis
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti montážky by Geheimnis? xD

Ano 65.5% (38)
Ne 34.5% (20)

Komentáře

1 Adella Kaulitz Adella Kaulitz | E-mail | Web | 14. srpna 2008 v 9:34 | Reagovat

wooow.. mno to je úúúúža úúúúúža :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama