Táta za milion... Dvakrát 2

18. srpna 2008 v 22:43 | Geheimnis |  Táta za milion... Dvakrát
Táta za milion... Dvakrát 2.díl
Již utekly dvě krátké hodiny, co Tom vysadil svého bratra před nákupním centrem. A teprve teď se sladký Bill ozývá telefonem svému o deset minut staršímu bratříčkovi.
"Tome, tak pro mě můžete s prckem zajet, nakoupil jsem všecko potřebné i nepotřebné, ale to.. Radši neřeš. Nábytek povezou za námi. Tak šup šup," postrkoval Toma, který jen otráveně odpozvěděl: "No jó...".
Po půl hodině, ztrávené v zácpě, se dredatý "tatínek" Tom dostal až před centrum, kde na něho čekal Bill.
"Tak kde máš tu dodávku?", zeptal se Tom, když stahoval okýnko. Otevřít dveře a ještě k tomu vystoupit? Taky vás to tak namáhá? Toma rozhodně.
"Dodávku? Ehm, Tome... No, ono je toho trošku víc," uculoval se Bill a za ním začal troubit dlouhý kamion. Z okýnka se vyklonil řidič a zeptal se, zda-li už jedou. Tom odtrhl vykulený až vyděšený výraz od namakaného řidiče k nevinně se usmívajícímu dvojčeti.
"Vrrr...Sedni si...", procedil mezi zubama Tom. Bill radostí povyskočil a sednul si na sedadlo spolujezdce.

"Ty seš stejně ten nej-".
"A mlč! Aspoň pět minut..", zastavil ho Tom ještě než dořekl větu. Bill tedy raději poslechnul a mlčel. Za chvilku již byli opět doma. Nastal ten pravý čas na otázku.. Kam to vlastně dají?
"Tome?", Bill se podíval na svého bratra, který asi tušil, co mu naznačuje.
"Ne, Bille!", zatrhl mu Tom jeho návrh, ač stejně neměl na vybranou. Musel uvolnit svůj pokoj.
"Nekřič na mě! Mysli na to nebohé dítě, přeci by si ho nenechal spát v obýváku?!", naštvaně protestoval Bill. Tom jen povzdychl.
"Tak já si jdu naházet hadry do krabic...", Bill se vítězoslavně usmál a zašel s mimčem do svého pokoje, kde jej položil na rozkopanou postel. Plyšáky, kteří se směle rozvalovali na polštáři, poházel na křeslo vedle nočního stolku. Pak ale sebral jednoho, který spadl mimo. Podíval se mu do očí a pak.. Ho ukázal té malé.
"Mňo podívejme, koho ťo ťu máme? Ťo je ale kjásnej pyšák, víď? Bububu, ňuňu..", šišlal a lehce slintal Bill. Zarazil ho ale Tom, který stál mezi dveřmi a odkašlal si.
"Ty ťunťo, nechtěl bys mi raději pomoc?", zeptal se Tom. Bill si utřel slinu a odporoučel se s ním do druhého pokoje.
"Na, tohle mi odnes do obýváku, dej to třeba.. Třeba na gauč," řekl Tom a dál se přehraboval v šuplíkách. Bill ale stál na místě a blbě civěl na bratra. Tom si všiml, že jeho bratr se nehnul z místa.
"Tak co je?", logicky se zeptal. Bill odpověděl, aniž by se pohnul.
"Proč do obýváku?", zíral s otevřenou pusou.
"A to si mam jako lehnout do kuchyně, nebo snad do koupelny? A jo, my máme prostornou vanu, já zapomněl," zaironizoval Tom.
"To jsem nemyslel!", obhájil se Bill a dal si ruce v bok. Tom se tedy smířlivě usmál, protože tím, že on byl podrážděný a vystresovaný z nového přírůstku, byl zlý na Billa. A to ho moc mrzelo.
"Promiň, Bille.. Tak.. Jak jsi to tedy myslel?", přestal se hrabat v ponožkách a přistoupil blíže ke svému dvojčátku.
"No... Jako, že když teď tvůj pokoj bude obsazený, tak.. Jako že.. Bys spal se mnou.. Nee jako se mnou! Ale u mě, chápeš?", Toma to rozesmálo. Nikdy, snad opravdu nikdy nezažil, aby se jeho bratr takhle zakoktal.
"Jo takhle.. Nu, tak... Mi pomoz z tou postelí a pak sem dáme ten nábytek, co si koupil našemu miminku," sladce se na svého brášku usmál a objal ho.
Zařídili miminku opravdu překrásný pokojík, o kterém se každému kojenci vážně může jen zdát. Bill nezapomněl opravdu na nic. Nádhernou postýlku s růžovou peřinkou, uspávací kolotoček nad papulku toho drobečka, dupačky s motýlkama, plenky s medvídkem Pů, pletené bačkůrky, čepičku, autosedačku, kočárek... Z Billa bude zodpovědný rodič.
"Takže, já jsem mu dělal sunar, když ty jsi trajdal po nábytku. Teď ji nakrm ty, Bille," rozhodl Tom a podal Billovi uslintanou flaštičku.
"Eh, a... Jak se to too, aby to too.. Pila..", nevinně se usmál Bill a tím nenápadně žádal Toma, aby ho to naučil. Tom si jen povytáhl rukávy a všechno svému méně zkušenému bráškovi vysvětlil.
"Tome, přemýšlel si už nad tím...", pozastavil se Bill, než dořekl větu. Tom jej pohledem pobídl k dopovězení.
"Přemýšlel si nad tím, jak té malé budeme říkat?".
Geheimnis
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti montážky by Geheimnis? xD

Ano 64.4% (38)
Ne 35.6% (21)

Komentáře

1 Pajule Pajule | E-mail | Web | 18. srpna 2008 v 23:46 | Reagovat

Jé...ach..to..toje prostě úúžasná fftka..jen dál Gehy..jen dáll...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama