Největší z nálezů a ztrát 6

9. srpna 2008 v 19:51 |  Největší z nálezů a ztrát
Největší z nálezů a ztrát 6.díl
..:: Tom ::..
"Tak dobře, zůstanu tady… Ale.. Řekni mi, co si dělal venku tak dlouho?" nechápavě jsem kroutil hlavou.
"No víš… Sháněl jsem jídlo… Ale s angličtinou tady nepochodíš, to mi věř. A když se mě jeden vietnamec snažil pomoci tím, že mě naučí pár slovíček… Já jsme je úplně spletl a jedna baba mě za to prohnala po Tokiu…" začervenal se a začal se nehorázně smát. A já hned po něm.
"Ach jo… Jsem unavený, asi se chvilku prospím." Natáhl se na, no na… Říkejme tomu kanape. Já jsem se mezitím tiše odporoučel ven z pokoje. Co nejbezpečněji jsem zavřel dveře. To abych ho nevzbudil. Pomalu jsem kráčel dolů po těch prknech, utvářející jen vzdáleně schody a sešel až dolů, k recepci. Pomodlil jsem se, že jsem ty schody přežil. Pak jsem přistoupil k minipřepážce u té recepce.

"Ehm.. Nemáte tu… Automaty? Jako jídlo." Zkusil jsem to na něj německy. Ale nic, pokrčil rameny. Tak jsem to zkusil ještě anglicky, ale taky nerozumněl. Začínal jsme mít docela nervy v kýblu. Jak je tohle možný?! A jo, já zapomněl.. Tohle není přepychovej, pětihvězdičkovej hotel, kde personál umí nejméně pět jazyků! Tohle je totiž hotel s pěti měsíčkama, personál to pro změnu nemá žádnej a ten jeden trpajzlík za pultem je rád, že umí svojí mateřštinu, ve škole ohodnocen za dostatečně!
"Tak… Papír, prosím." Cenil jsem zuby a zatínal pěsti. Když se nedomluvíme jazyky, tak obrázky. Chvilku mu trvalo, než mu došlo, že chci tu bílou věc na kterou si malují děti ve školce. Požádal jsem ho ještě o propisku. Samozřejmě, že jsem na ní musel ukázat!
"Tak, tady prosím. Máte?" předložil jsem mu můj výtvor. Snažil jsem se o ztvárnění banánu, čokolády a kuřecího masa. Snad to ten trotl pochopí!
"Oh, čin čip! Chu dete čin čip?? Oohh ja miet čin čip! Moment!" rozzářil se. O jaký píče to sakra mluvil? Já nechci kurvu! Já chci jídlo! Mam hlad. Ten malej šikmooký se ale za chvilku vrátil ze dveří, do kterých předtím tak veselý, vletěl. Vrátil se s talířem, na kterém byl banán, jabko a hranolky. Jak tohle mohl dát dohromady?! Ale co.. Aspoň něco…
"Moment!" zavolal ještě a přitáhl na recepci ještě jeden talíř. Se studeným kuřetem. Trošku oždibaným, ale v téhle situaci jsem rád i za to!
"Thanks! Thanks, kámo, thanks…!" volal jsem za ním a upaloval s oběma talíři do našeho pokoje a bylo mi úplně jedno, že jsem se na těch schodech skoro zabil. Hlavně že máme jídlo.
Před dveřmi jsem talíře položil, abych mohl otevřít. Když jsem tak učinil, naskytl se mi pohled na spícího Billa. On… Byl tak krásný, když spal… Jeho rty byly lehce pootevřené… Ale! Sakra Tome, na co to myslíš?! Je to tvůj bratr! Vzpamatuj se, sakra… Jolie.. Jolie.. Yeah.. Angelinoo.. Nee, nemysli na sex teď! Teď se postarej o to, abyste měli co jíst…
Položil jsem talíře na svou postel, kterou jsem si právě přivlastnil. Pak jsem jí obešel a sedl si k Billovi. Chvilku jsem pozoroval, jak sladce spí. Měl jsem nutkání ho alespoň pohladit po tváři, prostě se ho dotknout… Nedokázal jsem to udržet, prostě jsem to musel udělat. Natáhl jsem svou dlaň k jeho tváři a něžně pohladil. Zajímavý, ani na holky jsem nikdy tak jemně nešahal..
"Tome?!" vzbudil se a posadil se. Díval se na mě. Nadskočil jsem leknutím.
"J-já… Mám jídlo!" ukázal jsem za jeho záda, kde byli stále dva talíře s jídlem. Trošku zajímavá směs..
"Páni.. Tomí, ty si nám sehnal jídlo?! Ty si poklad!" rozzářil se štěstím a objal mě. Teď jsem měl ale ještě silnější nutkání… Políbit ho!
Pokráčko příště
GEHEIMNIS
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama