Jestli tě miluje... Vrátí se 3

13. srpna 2008 v 23:22 | Geheimnis |  Jestli tě miluje... Vrátí se
... BILL ...

Nemůžu tomu uvěřit. On mně vážně líbá! Ano, líbá! Se vším všudy. Jazyky se proplétáme v divokém tanci vášně. Vím, že kdyby mně Tom tak pevně nedržel,mé nohy by mně neudrželi a já se sesunul k zemi. Byl jsem, jako by mně něčím omráčil. Byl jsem jako v tranzu. Dokázal jsem vnímat jen jeho, jeho dotek, jeho zrychléný dech, jeho hebké rty, jeho jazyk.
Pomalu se ode mně odtáhl na vzdálenost asi 5ti centimetrů a zahleděl se mi do očí. Byl jsem z toho pořád v šoku.


... TOM ...

Bože... co jsem to udělal?.. Co jsme to UDĚLALI... Bill... on se ... nebránil... dokonce spolupracoval! Nemůžu tomu uvěřit. Ach, ty jeho rty...dovádí mně k šílenství... Ale co když se nebránil, protože byl v šoku?...


,,Bille... já... promiň." nevím proč. Zmizel jsem z koupelny dřív, než se Bill stačil vzpamatovat. vystřelil jsem do svého pokoje a zamkl. Cítil jsem, že jsem v obličeji rudý jak paprika. Sedl jsem si na postel a snažil jsem se vzpamatovat z toho, co se stalo. Co jsem udělal.
To né... přece se mu to nemohlo líbit... Bill přece není takové prase jako já. Vím... že se mu teď nebudu moct ani podívat do očí... bojím se, že se mi teď bude vyhýbat obloukem... že se na mně bude dívat znechuceným pohledem... bojím se, že už pro něj nejsem jeho starší bráška, který ho ochrání přede vším, ale budu pro něj jen úchyl, kterej ho chce určitě znásilnit, nebo s ním vyvádět kdoví jaké prasárny.
Mé oči se zalili slzami strachu a zoufalství. Nechci ho proto ztratit! Mého brášku... Mého malého brášku.


... BILL ...

On... šel pryč... Nohy se mi podlomily a já klečím na zemi... po tvářich mi tečou slzy... slzy zklamání... myslel jsem, že cítí to samé! Necítí!... Už mně nikdy nebude brát jako svého mladšího brášku... už nikdy! Od teď mně určitě bere jako něco nechutného... Jen proto, že ho miluju...
Požád klečím na studené podlaze a ztěží popadám dech. Pláč nejde zastavit a ani se o to nijak nesnažím. Musím za ním jít... musím se mu omluvit!
Pomalu se snažím postavit na nohy, přitom se musím opírat umyvadla... nohy se mi třásly.
Vyšel jsem pomalu z koupelny a potichu kráčel k Tomovu pokoji. Pláč jsem ztišil... a lehce poklepal na dveře. Nic. Pokusil sem se je otevřít, ale byly zamčené.
,,Tome! Tome, prosím, otevři!..." slyšel jsem ho... slyšel jsem ho dýchat, určitě tam je.
,,Tome... bráško, otevři... prosím, promiň!" zase sem neudržel proud slz v mých očích. Bouchal jsem na dveře a omlouval se mu. Žádná odezva. Ještě chvíli jsem jen škrábal zoufale na dveře a pak se brekem unavený odebral do svého pokoje. Tam jsem padl na postel a nechal vplný průběh slzám. Po chvíli jsem upadl do říše snů...


...: o měsíc později :...

... TOM ...

Měsíc uběhl od našeho polibku...měsíc jsem z Billem neprohodil víc než pár slov... měsíc se užírám v sobě samém. Pokaždé, když si vybavím jeho hebké rty... musím... snažím se zapoměnout, abych mohl zkusit vrátit vše zpět, ale nejde to... a nikdy to nepůjde.
Je těžké vyhýbat se člověku, se kterým bydlíte v jednom bytě. Hlavně, když po tom člověku toužíte tak moc, že vám stačí jediný pohled... myšlenka na něj... a musíte jít od něj co nejdál, jinak byste to nevydrželi a vybuchli jste. Takový já mám pocit z Billa. Musím být s ním a zárověň nesmím... musím být s ním, abych mohl dýchat... nesmím s ním být, jinak bych se udusil.
Zase je zavřený u sebe v pokoji. Co tam dělá?... tahle otázka mně napadá vždy, když procházím kolem jeho pokoje.
Ale takhle to dál nejde... musím s ním mluvit... musím si s ním promluvit... potřebuju aby vše bylo zase dobré a mohli jsme se spolu zase smát.... a být spolu aspoň zase bráchové.
Lehce jsem zaklepal na dveře jeho pokoje. Nikdo se neozval. Stiskl jsem kliku a pomalu pootevřel dveře. Bill seděl na parapetě okna a díval se ven. Když slyšel mé kroky, poplašeně ke mně otočil svou nádhernou tvář.

,,Billí... musím si s tebou promluvit..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti montážky by Geheimnis? xD

Ano 65.5% (38)
Ne 34.5% (20)

Komentáře

1 Adella Kaulitz Adella Kaulitz | E-mail | Web | 14. srpna 2008 v 9:42 | Reagovat

ježíííš to je blbost.. kdo tu povídku vymyslel?!:(...

eh nj to jsem byla já no...konec... jééé taje nááádhernáá xD...

PS: máš u mě diplomek za bleskajdu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama